Michal Knapp právě v časopise Biological Conservation publikoval studii ukazující, že data (druhové seznamy) produkovaná pomocí standardní metody zemních pastí jsou značně děravá. Zemní pasti zaznamenají přibližně o 50 % druhů střevlíků méně než individuální sběr brouků (https://doi.org/10.1016/j.biocon.2020.108545). Neodhaleny zůstanou druhy se specifickými vlastnostmi – malé, fytofágní, dobře létající druhy. Zemní pasti typicky nechytají ochranářsky významné druhy, což sice omezuje přímé dopady metody na jejich populace, ale současně může být fatální pro jejich přežití (biologický průzkum, který neodhalí druhy z červeného seznamu, může vést např. ke schválení realizace velké stavby a tím kompletní destrukci daného biotopu). Nejefektivnějším způsobem, jak v terénu komplexně zaznamenat společenstva hmyzu je souběžné použití více (vzájemně se doplňujících) metod sběru dat.
