Za dobu trvání mého Erasmu mám pocit, že jsem poznala snad celý svět. Díky těm lidem, kteří mi chtěli vyprávět o svých rodných zemích a tradicích. Všichni byli tak laskaví a otevření novým zážitkům. A Litva? Rozhodně opomíjená země, která po tuhé a šedivé zimě nenabídne jaro, ale rovnou léto a s ním spojené koupání v jezeře a grilování u řeky asi hodinu od centra Vilniusu, co víc si člověk může přát? Litva je zemí basketbalu a jídla z brambor. Zemí růžové polévky Šaltibarščiai. Zemí lidí milých, ale opatrných. A nakonec zemí, která si svou přírodou, pobřežím a pouličním uměním získala mé srdce.
