Dva a půl měsíce v Albánii v rámci programu Erasmus+

Na Univerzitě ve Vloře jsem strávila dva a půl měsíce v rámci stáže, která pro mě byla velkou životní zkušeností. Upřímně jsem na začátku ani pořádně nevěděla, do čeho jdu, a trochu se obávala, ale nakonec jsem si pobyt užila mnohem víc, než jsem čekala.

Získala jsem nové zkušenosti, poznala nové pracovní prostředí a každý den mě čekalo nějaké překvapení – třeba univerzitní maraton, o kterém jsem se dozvěděla jen pět minut před startem. 

Organizace celé stáže nebyla zrovna nejlepší, což jsem ze začátku se svým poctivým přístupem těžko nesla, ale člověk si musí zvyknout, že je to Balkán. A řekla bych, že teď už jsem skoro jako místní – nějaké to zdržení? Není problém, hlavně že přijdu.

Některé výsledky našich rozborů vody mi otevřely oči a začala jsem si víc vážit toho, jak se máme v ČR. Naše ochrana přírody na tom vlastně není tak špatně. Tady totiž téměř žádná není. Rvalo mi to srdce pokaždé, když jsem viděla hromady odpadu vysypané do koryta řeky nebo uprostřed lesa. A co teprve veliké barely  na vodu z tvrdého plastu házet do směsných popelnic...

Náplň práce nebyla časově náročná, což mi dalo dostatek volného času, abych procestovala (v rámci možností) velkou část Albánie. A proč „v rámci možností“? Protože doprava tady je kapitola sama pro sebe. Fixní jízdní řády prakticky neexistují a autobusy sice mezi městy jezdí, ale na čas opravdu ne. Člověk je rád, když se během jednoho dne dostane tam, kam chce.

Albánie má přesto hodně co nabídnout – od krásného moře až po horské túry. Jen je potřeba zvládnout nekonečné vedro. Lidé jsou tu přátelští a cítila jsem se bezpečně, ale navázat hlubší komunikaci bylo těžší – často buď neumí anglicky, nebo se stydí mluvit. Velkou výhodou byla levná kolej, ale má to háček – sprcha je přístupná jen dvě hodiny ráno a dvě hodiny večer.

I přes všechny nesnáze a „jiný svět” jsem využila každou chvíli naplno a rozhodně toho nelituji. Byla to úžasná příležitost, jak se naučit víc trpělivosti, flexibility a také k osobnímu růstu. Na Albánii budu vždycky velmi ráda vzpomínat a dlouho budu vyprávět všechny storky, které teď už s odstupem času jsou jen a jen vtipné.

Stáž probíhala na Universiteti Ismail Qemali Vlorë v rámci programu Erasmu+ KA171 (výzva 2023).

Kristýna Kantoříková, absolventka magisterského programu Ochrana přírody

Další články v rubrice

English ☰ Menu

Na webových prezentacích České zemědělské univerzity v Praze (pod doménou czu.cz) používáme soubory cookies. Tyto soubory nám poskytují možnosti, jak lépe poskytovat služby a dále nám pomáhají analyzovat výkon webu. Informace o tom, jak naše weby používáte, můžeme sdílet se svými partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. V nastavení si můžete následně vybrat, které cookies můžeme používat. Svůj udělený souhlas, můžete kdykoliv změnit či odvolat.