Jak dlouho volně žijící živočichové žijí po boku lidí pravděpodobně zásadně ovlivňuje, jak se lidí bojí a jak reagují na rušení ze strany člověka. Nový výzkum vedený ornitologem Peterem Mikulou z Fakulty životního prostředí ČZU v Praze, publikovaný v prestižním časopise BMC Biology, ukazuje, že právě doba, po kterou ptačí druhy obývají městské prostředí, lépe vysvětluje míru jejich strachu vůči člověku než současná míra jejich rozšíření ve městech.
Tým autorů, ve kterém vedle Petera Mikuly figuruje i Jan Grünwald a profesor Jiří Reif z Ústavu pro životního prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, zkoumal míru strachu měřením únikových vzdáleností 68 druhů ptáků v Praze. Na pětiletých datech sbíraných v pražských parcích a hřbitovech zjistili, že druhy, které začaly v hlavním městě hnízdit před koncem druhé světové války, vykazují podstatně menší strach z lidí než druhy, které města osídlily až v posledních desetiletích. Naopak současná „městská hojnost“ druhu, tedy jak běžně se ve městě vyskytuje, s mírou opatrnosti nesouvisela.
„Naše data, které jsou v mnohých aspektech unikátní, naznačují, že snižování strachu ptáků z lidí není jen krátkodobým přizpůsobením, ale spíše důsledkem dlouhodobé historie soužití s člověkem,“ vysvětluje hlavní autor studie Peter Mikula. Tento vzorec podle něj ukazuje na dlouhodobé procesy jako jsou selekce či environmentální filtrování druhů, které dominantně formují chování městské fauny napříč generacemi.
Studie tak přináší nový pohled na to, jak historická zkušenost druhů s městským prostředím ovlivňuje jejich chování, a zdůrazňuje význam zohlednění časového rozměru urbanizace v ekologii i ochraně městské přírody.
Citace: Mikula, P., Grünwald, J. & Reif, J. Species’ urbanization time but not present urban tolerance predicts avian fear responses towards human. BMC Biol 23, 295 (2025). https://doi.org/10.1186/s12915-025-02427-0
