"Adaptace na změnu klimatu nesmí skončit realizací opatření. Musí fungovat i za pět, deset nebo dvacet let", tvrdí specialistka na modrozelenou infrastrukturu Tereza Hnátková, řešitelka projektu a organizátorka akce v Kampusu Hybernská.
Právě o tom byl 15. září Národní adaptační den, který proběhl v rámci Prague Climate Week a který jsme spoluorganizovali za Českou zemědělskou univerzitu v Praze ve spolupráci s Magistrátem hl. m. Prahy v rámci projektu AdaptationHubs – National Adaptation Hubs (GA No. 101212639).
"Celou diskusí se prolínala jedna důležitá otázka: Jak dostat adaptaci z jednotlivých pilotních projektů do běžné praxe?
Potřebujeme především otevřeně sdílet zkušenosti – nejen příklady, které fungují, ale také to, co se nepovedlo, co bylo náročné na provoz nebo kde jsme při realizaci narazili. Právě z těchto zkušeností se můžeme často naučit nejvíce.
Stejně důležité je myslet na dlouhodobou péči a provoz adaptačních opatření. Nestačí zelenou střechu, retenční prvek, dešťovou zahradu nebo jiné řešení navrhnout a vybudovat. Musíme vědět, kdo se o něj bude starat, jak budeme sledovat jeho funkčnost, jak bude financován jeho provoz a jak budeme reagovat, když podmínky v území změní.
Bez mezioborové a mezisektorové spolupráce to nepůjde. U jednoho stolu se musí potkávat vědci, specialisté na monitoring a senzoriku, pedagogové, architekti, projektanti, zástupci měst a veřejné správy i ti, kteří připravují legislativní a technické předpisy. Adaptace totiž neleží v jednom oboru – funguje právě na jejich průniku.
A pokud chceme, aby se skutečně stala běžnou součástí života, musíme začít už u vzdělávání od raného věku. Péče o vodu, zeleň, krajinu nebo veřejný prostor by neměla být něčím mimořádným. Měla by být přirozenou součástí toho, jak děti poznávají prostředí, ve kterém žijí, a jak se o něj učí starat.
Cílem není, aby adaptační opatření byla dekorací. Potřebujeme z nich vytvořit funkční systém – dlouhodobě udržitelný environmentálně, ekonomicky i společensky", uzavírá řešitelka projektu AdaptationHubs.
