Student doktorského studia Rostlinná produkce, Ing. Karel Štengl sepsal své zážitky a postřehy ze svého výměnného pobytu v Midreshet Ben – Gurion.
V rámci svého studia jsem měl absolvovat stáž v zahraničí a v podstatě již od prvního ročníku jsem přemýšlel, kam bych se mohl vydat. Hodně jsem chtěl do Německa či Rakouska, abych si zlepšil němčinu, ale zároveň jsem musel složit zkoušku z angličtiny, tak bylo pro mě velkou motivací se tento jazyk skutečně naučit, což znamenalo vyjet někam dále od našich hranic a začít v tomto jazyku komunikovat. Bohužel mě zastihla i doba, kdy se v podstatě nikam nedalo jet kvůli celosvětové pandemii Covid, tak jsem si svoji stáž musel přesunout až do posledního ročníku. V tom období, na jaře letošního roku, mi do mailu přišla zajímavá nabídka odcestovat do Izraele v rámci programu Erasmus+ Mezinárodní kreditová mobilita.
Chvilku jsem váhal, zda se mám přihlásit, protože v Izraeli není pořád bezpečnostní stabilní situace, ale nakonec jsem se přihlásil, uspěl ve výběrovém řízení a přes velmi krátkou dobu na vyřízení mé stáže se mi podařilo dohodnout si místo u profesora Shimona Rachmilevitche z Francouzského institutu pro výzkum rostlin v poušti v Negevu a začátkem května jsem mohl odletěl do Tel Avivu.
Byl to úplně můj první let, takže i z toho jsem měl obavu. Nakonec jsem úspěšně přiletěl z Prahy do Tel Avivu a odtud se v brzkých ranních hodinách přesunul vlakem do města Beer Ševa, kde mě čekal přesun na hlavní centrální autobusové nádraží, odkud jsem se vydal autobusem do 50 km vzdálené vesničky Midreshet Ben – Gurion. Tu se mi povedlo o zastávku přejet a musel jsem vrátit na zpět. Po příjezdu do vesnice jsem došel do hlavní budovy, kde na mě čekal student z Ghany David, můj budoucí kolega, se kterým jsem pak spolupracoval na jeho projektu. Ten den byl pátek, což znamenalo začátek víkendu, víkend tu totiž začíná již v pátek, a v podstatě nikdo jiný na institutu nebyl.
David mi ukázal moje vlastní bydlení a seznámil mě s mojí budoucí kolegyní Rous z Ghany. Od nich jsem se dozvěděl, že můj školitel pan prof. Rachmilevitch tu bude až v úterý. První dny jsem se tedy seznamoval s areálem, vyřizoval si své doklady a poznával nové kolegy z celého světa, než přijel i můj školitel osobně. S ním jsem měl na začátku pohovor a dozvěděl se, co budu konkrétně dělat.
Zrovna běžely tři projekty, na kterých jsem se měl podílet. První větší projekt měl kolega David z Ghany na plodinách Sladké bramborové vinné révy, které pěstoval v kultivační boxu, k nimž byl aplikován dusík v různých požadovaných dávkách. Rostliny jsem společně kontrolovaly, pak sklidily a provedly několik laboratorních testů v laboratoři, např. skenování kořenů kvůli jejich vyhodnocením. S tím nám pomáhala i kolegyně Rous či studentka Ajá z Číny a studentka Kjupika z Indie, protože to bylo velmi časově náročné na měření.
Rous jsem zase pomáhal ve skleníku s jejím řízeným pokusem po dobu čtyř týdnů, kde měla zaseté pšenice, které kontaminovala chloridem kademnatým a postupně měřila jejich vzrůst, počet listů a další parametry jako byla fotosyntéza. Po ukončení pokusu ve skleníku došlo k vyhodnocení veličin a parametrů dále v laboratoři. Naposledy jsem ve čtvrtek 27.července měřil sušinu a drtil kořeny rostlin na prášek a připravil je k další analýze.
Za zmínku také určitě stojí brzký ranní výjezd ve tři hodiny ráno na pole, které leželo kousek od pásma Gazy, kde jsem pomohl připravit polní pokus, týkající se rostlin u Sladkých brambor vinné révy. Na pole se muselo vyjet brzo ráno z důvodu, aby se nemuselo pracovat ve velkém teplu, protože teploty odpoledne zde dosahuji i přes 40 stupňů.
V mezičase mezi pokusy a prací v laboratoři jsem si připravoval podklady k napsání svého vědeckého článku a ve svém volném času navštívil všechny významná místa jako Staré město v Jeruzalému se Zdí nářků, Chrám Narození Páně v Betlémě, historické stavby v Nazaretu, překrásné klášterní zahrady v Haifě zapsané na seznamu UNESCO, moderní centrum v Tel-Avivu či jeho historickou část Jaffu nebo Mrtvé moře či turistické město Ejlat v blízkosti hranic s Jordánskem a Egyptem. Nesmím zapomenout i na návštěvu své domovské, hostitelské univerzity BGU v Beer Ševě, kde jsem si prohlédl celý univerzitní kampus, když jsem si jel pro svoji zdravotní kartu.
Právě náš profesor Shimon Rachmilevitch si pro nás, své stážisty, v jednom červencovém týdnu připravil i večerní výlet do blízké pouště, kde nám ukázal spící štíry pod kamením a vysvětloval nám důležitost pouště jako ekosystému zdejší přírody a budování zavlažovacího systému.
Izrael je určitě skvělá země k navštívení s velkou kulturní historii, moderními technologiemi na zavlažování, ale naopak jejich menší problém jsou odpadky, ale to je jen o mentalitě lidí. Přes můj menší incident s nepoctovým taxikářem a teroristickým útokem v Tel Avivu, bych sem jel klidně znovu. Teď už mi bude moje stáž končit a já už se těším obrovsky domů jen na obyčejný déšť, protože tady vůbec téměř neprší, anebo když už, tak jenom pár kapek.
